Vilém Čok Home Site

Kdy· maminka paní Čoková uplácela čtrnáctiměsíčního „Vilíčka“ rakvičkami, aby zazpíval za účelem Vilíček na toaletě nahrávky dětské hitovky „Ivánku ná±“ či „Já mám koně“, je±tě zcela jistě netu±ila, ·e tím pomalu, ale jistě, napomáhá ke vzniku kontroverzního českého showmana, baskytaristy, zpěváka, konferenciéra a baviče Viléma Čoka. Netu±ila ani, ·e se tato nahrávka později stane úvodem jeho alba Čok´o´láda (2000), které mapuje jeho několikaletou hudební činnost. I Čokova později vyslovená věta „To v±echno spískala moje mamina, páč mi neměla cpát do kebule ty bigbí¶árny,“ svědčí o tom, ·e Vilém měl v rodině s největ±í praděpodobností k hudbě více ne· blízko… :o)

Následky tohoto „systematického hudebního deptání“ nedaly na sebe dlouho čekat. První kapela z mládí nesla jméno ZIKKURAT, její existence je datována do let 1978 a· 1981, a skládala se z muzikantů ve věku kolem 18 let. Hrála – jak jinak v té době – pod hlavičkou „pékáesky“ neboli Pra·ského kulturního střediska. První oficielní koncert Zikkuratu se konal 3. listopadu 1979 na Folimance. V kapele hráli Jiří Křivka (kytara), Vilém Čok (baskytara) a Tomá± Havrda (bicí). Občas si také nástoje střídali, tak·e Vilém si vyzkou±el současně i roli kytaristy, bubeníka či zpěváka. Důle·itým okam·ikem v jejich působení se stala jejich účast na „9. pra·ských jazzových dnech“ s písničkou „Disco 2000“. „Nevěříme tomu, ·e kvalitní nástroje hrajou samy, člověk se musí s nástrojem poprat, něco z něj dostat bez ohledu na kvalitu,“ říkali. Zikkurat Účast na jazzových dnech kapele pomohla – získávali poté více příle·itostí k vystupování. Tisk se krátce po soutě·i vyjadřoval o kapele jako o „největ±í seznaci 9. jazzových dnů“. „Experimentálně pojaté zvukové plochy blízké avantgardnímu jazzu či rockovým výbojům 70. let,“ tak byla charakterizována jejich hudba. Pro veřejná vystoupení měl Zikkurat připravené té· převzaté skladby, například z repertoáru Ramones, Sranglers či Sex Pistols. Zikkurat si mimo jiné zahrál v pra·ské Lucerně, na Rokosce a u Zábranských… Kdosi napsal: „Viděl jsem v roce 1979 skupinu Zikkurat ve slo·ení Křivka, Čok, Havrda…“ Koncert dýchl na posluchače pocit svě·esti, autor článku ho dokonce přirovnal k filmům Věry Chytilové – a¶ jsou o čemkoliv, vyjadřují pocit… V případě Zikkuratu pak pocit „bezbřehého klukovství“.

V roce 1981 provedl Vilém svůj ·ivotní přestup, kdy· vystřídal Ondřeje Soukupa, odchod±ího za zlatem ke Karlu Gottovi, v kapele Pra·ský výběr. Tato kapela přinesla do na±ich hudebních archivů spoustu originálních písní a na na±e Pražský Výběr podia a do tehdej±í muziky vůbec novou image, jí· smetla nekompromisně k zemi zkostnatělé tradice a nalajnovala si vlastní revoluční cestu. Od samotného vzniku kapelu provázely skandály týkající se jak produkce kapely, tak její image. Pra·ský Výběr byla kapela obdivovaná publikem a nenáviděná tiskem a komunistickými příkazy a zákazy, které později, v roce 1983 způsobily dokonce i zákaz činnosti. Výběru v±ak nikdo nevzal jejich zviditelnění na hudebním poli – jejich „Hrabě X“, „Na václavskym václaváku“, „Pra·ákům je hej“, „Zubatá“ či „Olda je přítel můj“ se staly kultovními „hymnami“ mláde·e.

V letech 1984 a· 1986 Vilém opět brázdil vodu s jinou kapelou – stal se jí MOPED, v čele se zpívajícím kytaristou Vojtou Hubingerem. První vystoupení se uskutečnilo začátkem srpna roku 1984. Moped Tisk je vcelku dost bral – 29. prosince 1985 s názvem „Příli± málo nového na na±í amatérské scéně“ pí±e o přehlídce „3. ročníku nejlep±ích rockových amatérských i profesionálních skupin ze v±ech krajů Československé republiky“. Tento rockový „maratón“ se odehrával v pra·ském Paláci kultury, kde se dvě desítky kapel po tři večery sna·ili upoutat odbornou porotu. Měli na to k dispozici pouhých 30 minut. Hlavní cenu si odneslo trio Moped. „Tito hudebníci nechávají na jevi±ti řečeno sportovní terminologií doslova v±e. Svým agresívním stylem bez vedlej±ích příkres musejí upoutat ka·dého,“ pí±e kupodivu chvalné ódy tisk. Kapela zde ukořistila i trofej navíc – cenu PKS za nejlep±í skladbu, kterou se stala písnička dvojce Hubinger/Čok s názvem „Pro peníze peníze“.

Pro mnoho fanou±ků doslova posvátnou modlou se pak stali STROMBOLI – kapela zalo·ená Michalem Pavlíčkem, v ní· se Vilém pohyboval v roli hostujícího zpěváka a autora textu nejkultovněj±í písně Ó hory, ó hory.

Čokova popularita spolu se známými kapelami stoupala strmě vý± – namátkou připomeňme presti·ní soutě· Zlatý slavík, kdy v roce 1987 získal v kategorii zpěváků 17. místo s celkem 1260 hlasy. O rok dříve byl pouze o stupínek ní·, na 18. místě. Kdy· se v±ak ohlédneme zpět, tak v roce 1985 byl na pouhém 70. místě a v roce 1984 se do první stovky nedostal vůbec.

V roce 1986 dostal Pra·ský Výběr povolení opět veřejně vystupovat a v roce 1988 vydává své první album pod názvem Výběr. Toto „první“ album v±ak nebylo skutečně první. To opravdu první s názvem „Straka v hrsti“ bylo natočeno u· v roce 1982, ale oficielně v té době v±ak vydáno nebylo. Kdy· se později roku 1988 tak stalo, bylo ji· tak slavné a tak známé, ·e ho lidé kupovali jen kvůli tomu, aby ho měli na vinylovém kotouči, nebo¶ hudbu z něj měli ji± dávno vrytu pod ků·í z tisíců načerno okopírovaných kazet.

I kdy· během dvou let odehrál Výběr desítky koncertů, přesto docházelo k jisté stagnaci… Michal Pavlíček se nadále věnuje Stromboli, Klaudius Kryšpín odjí·dí do Austrálie a Vilém Čok přemý±lí o zalo·ení svého vlastního projektu.

Koncem roku 1988 pak vzniká jeho vlastní skupina s názvem NOVÁ RŮ¬E. Tato „supergroup“, jak ji v prvním oti±těném článku nazvali, vydala v roce 1990 a 1991 dvě na tehdej±í dobu více ne· nadprůměrná alba označená krátce „Nová rů·e“ a „Nová rů·e ´91“. V kapele se setkali opět dobří hudebníci – Kromě Čoka (baskytara, zpěv) kapelu tvořil Petr Ro±kaňuk (kytara), Franta Hönig (bicí) a Ota Balá· (klávesy, saxofon, zpěv). Jejich skladbu „Anděl fantazie“ asi není třeba zvlá±¶ připomínat, za zmínku v±ak jistě stojí, ·e v té době Výběr nebyl je±tě zcela „rozpu±těn“, nebylo rozpu±těno ani Tango Miroslava Imricha, se kterým část Nové rů·e dojí·děla koncerty. Odborní kritici i hudební fanou±ci na adresu kapely ne±etřili chválou. Interní zále·itosti byly v±ak příčinou rozpadu kapely bohu·el v době silného vzestupu její popularity.

Delirium - 1.sestava Delirium - 2.sestava Dal±ímprojektem bylo DELIRIUM (1992). V tomto sdru·ení do±lo na postu muzikantů ke změně jen jednou, nejprve vystřídal za bicími Daniel ¦ůra (ex JOHN DOVANNI) Franti±ka Höniga a o rok později Petr Henych (ex JOHN DOVANNI, KREYSON) u kytary Standu Jelínka. Od té doby (rok 1996) takto kapela fungovala do roku 2000, kdy Vilém vyhlásil oficiální pauzu, původně na jeden rok, ale vyklubaly se z toho roky čtyři. Nejzásadněj±ími songy prvního období Deliria jsou „Delirium“, „Mám na tvý IQ dvojí lék“, „Disko±ka“, „Ná ná ná“, „Holky rohypnolky“, ze druhého pak „Braň českou zemi“, „Hlídej svou tvář“, „Vykropim si kedlubnu“, „Andělé mě volaj“, „¦ílim“.

V roce 1997 se opět schází Pra·ský Výběr, aby natočil zatím poslední řadové CD Běr, k němu· bylo odehráno 6 velkých koncertů ve sportovních halách vět±ích českých měst. Zajímavostí celého tour bylo, ·e předkapelou Výběru bylo Delirium, tak·e Vilém dělal předskokana sám sobě a na podiu musel tak ka·dý koncert strávit skoro 3 hodiny. Na podzim 2003 bylo mo·né Pra·ský výběr vidět opět pohromadě - poprvé po del±í době vystoupil jako host na koncertech soutě·e Jim Beam Music a v roce 2004 vyrá·í na koncertní turné...

V roce 2001 začal Vilém připravovat nový projekt s pracovním názvem „Bě· pro ty ±proty“ s klávesistou Zdeňkem Budíkem a z předchozího období setrvávajícím kytaristou Petr Henychem. Název DELIRIUM zaniká a je tu nová kapela s názvem BYPASS. Celou sestavu doplňuje nový bubeník Franta Poborský, nebo¶ dlouholetý spoluhráč Daniel ¦ůra ukončil bubenickou karieru ze zdravotních důvodů.

Na podzim roku 2003 se opět dává dohromady Pra·ský Výběr, nejprve jen pro pár koncertů v rámci hostování na finálových koncertech soutě·e hudebních talentů Jim Beam Music. Bubeník Klaudius Kry±pín se vrátil z Austrálie a Pra·ský Výběr začal koncertovat naplno na rockových festivalech a jiných akcích. Na začátku roku 2006 si PV dává dal±í timeout s tím, ·e bude pracovat na novém albu a pota·mo novém koncertním repertoáru.

Skupina BYPASS od roku 2005 rovně· naplno koncertuje.

Jedno je jisté. V±ude, kde se zjevil Vilém, či±elo to provokací a stylem „jít svou cestou“. Na±el k tomu prakticky v·dy ochotné spoluhráče a kamarády, kteří s ním do vlaku naskočili… Co dodat závěrem? Snad jen pár sucharovitých faktů, pokud by měl o ně přece jen někdo zájem. Vilém Čok slaví narozeniny 7. září, narodil se v Mladé Boleslavi v roce 1961, má man·elku Janu a syny Michala a Filipa. Vyučil se strojovým mechanikem na SOU telekomunikací. Kromě účinkování v kapelách ho bylo mo·né vidět v několika muzikálech (Pěna dní, Kráska a zvíře, Krysař, Jesus Christ Superstar, Mrazík, Johanka z Arku a Excalibur). Hrál ve filmu V ·áru královské lásky, Pra·ákům těm je hej, několik měsíců uváděl v televizi soutě· Rychlý prachy jako nástupce Petra Rychlého.

A na úplný závěr zbývá dodat jedno - jestli jste na±li nějakou „časovou díru“, tak promiňte… Není opravdu jednoduché zmapovat tak pracovitou osobu, jako je Vilča… :o)